Dosavadní bilancování :)

aneb za co se nechá připojit karavan

Úplně první vozidlo za které jsem si dovolil připojit karavan, byl Wartburg r.v. 1968. Auto to rozhodně nebylo špatné, ale mělo jedno podstatnou vadu, a to chladič umístěný až za motorem, takže auto samo o sobě mělo co dělat, aby se uchladilo, na tož když za sebou táhlo ještě skoro půl tuny :)

Později jsem pořídil taky Wartburg, ovšem r.v. 1987, takže náporový chladič, elektrická vrtule, elektronické zapalování a podobné "vymoženosti" mě již dostatečně usnadnily výjezdy na kopce.

Jako další tahač :) přišel na řadu Opel Commodore 2,5l r.v. 1978. Tohle auto se jevilo jako velice dobrá volba, už jen díky výkonu motoru, ten byl zpočátku 115 koní, avšak opravu jen z počátku :(. Postupně začal motor umírat, z 6ti válců fungovalo dobře jen 5, později i méně... Takže nezbylo než tohoto jihoamerického krasavce poslat do věčných lovišť a poohlédnout se po něčem co by opět na chvilku jezdilo :)

(lepší fotku jsem nenašel, ale pokud má někdo zájem, tak tady jsou fotky Opla)

Odešly myšlenky krásy a nastala realita :) menší obsah, levnější náhradní díly a větší spolehlivost. Takže přišla na řadu Škoda Forman 40kW. Musím říct, že první dva měsíce po koupi nebyly rozhodně jednoduché a nebýt kamaráda Čerta, tak bych z některých kopců ani neodjel, ale počáteční nákupní mouchy se vychytaly a za tímto autíčkem, avšak s novějším a trochu silnějším motorem (50kW) tahám přívěs do dnešní doby.

Jak jsem již psal, tak nejen že bych se bez Čerta nedostal z kopce dolů, ale občas i na kopec mi musel pomoci, většinou když nějaké moje auto umřelo :). A nutno říci, že jeho Barkas je i přes svou váhu opravdový tahoun. Celá tato soustava má přes 2 tuny a i přesto jsme se dostali úplně všude.

   No a jelikož doba trochu pokročila, prodal jsem tentokráte ne auto, ale karavan a pořídil jsem nový, trošku větší, ale i trošku těžší. Jedná se o Burstner Holiday 400, ale více se o něm můžete přečíst tady. Takhle tedy vypadá naše sestava nyní. Jak jsem již psal přivěs je podstatně těžší, ale zatím jsem přišel pouze na jeden kopec, kam jsem ho nevytáhnul a to Prácheň. Naštěstí je po ruce vždycky nějaký dobrý kamarád, ať už Bohouš CL 6, Honza CL1 nebo Čert CL 34, kteří mi ochotně vždy na tento kopeček pomohli.